Neviditelní holubi aneb jak si psát aniž by nás někdo cizí mohl číst

Díky internetu si můžeme povídat s lidmi vzdálenými tak moc, že by k nim žádný holub nedoletěl. Internet nás spojuje a zároveň rozděluje, ale toto téma nechme na jindy. Zde bych se chtěl věnovat tomu, kdo nás všechno poslouchá. Když si s někým povídáme o samotě, nikdo jiný neslyší, o čem hovoříme. Situace je ovšem jiná, když naše slova proudí po drátech. Ať to jsou naše chaty či emailová korespondence, v naprosté většině služeb je obsah monitorován automatickými nástroji (oficiální důvod: personalizace reklam či detekce nevhodného obsahu) a my můžeme pouze věřit, že je nečte nikdo živý. Ponechme stranou, že je nepravděpodobné, aby zprávy většiny z nás zajímaly nějakého človíčka v Googlu, tady jde o princip.

Lze se tomuto vyhnout? Do jisté míry ano, kde ta míra představuje ochotu vašich přátel a známých přejít ze svého oblíbeného a všudypřítomného Facebooku na jinou aplikaci. Aplikace, které mám na mysli, využívají tzv. end-to-end (e2e) šifrování – zprávy se tedy šifrují přímo na vašem zařízení a dešifrují se až u příjemce. Nikdo jiný není schopný tato písmenka přečíst, ani provozovatelé dané služby. Abych byl konkrétní, zmíním dvě, se kterými mám osobní zkušenost: Signal a Telegram.

Obě služby se párují s telefonním číslem, nicméně se dají používat i na počítači. Signal dbá více na bezpečnost (například v něm nelze komunikovat jinak než právě e2e šifrovaně, zatímco v Telegramu si to musíme explicitně vyžádat), Telegram je na druhou stranu o něco přívětivější a rozšířenější. Obě aplikace mají veřejně dostupný zdrojový kód, tedy jdou s kůží na trh, a jakákoliv zadní vrátka by se dříve nebo později odhalila. A oběma provozovatelům se tak nějak snadněji věří, že jim jde o naše soukromí. Mně osobně se více líbí Signal, ovšem na Telegram je plynulejší přechod. Rozhodnutí je jen na vás.

Napsat někomu na Facebooku je prostě jednoduché. Myslím však, že přesunutí komunikace s lidmi, se kterými jsme v kontaktu často, na jednu ze zmíněných platforem je skutečným vyjádřením názoru, že to, jak služby hlavního proudu nakládají s naším soukromím, prostě není v pohodě. A když člověk protestuje, tak ho to zkrátka stojí trochu toho pohodlí. Nicméně si troufám tvrdit, že v tomto případě je tato ztráta opravdu minimální a tkví hlavně v přesvědčení ostatních, aby přešli s námi.

Snažil jsem se moc nerozepisovat, abych někoho neudolal příliš technickými nebo filozofickými odstavci. Kdyby něco nebylo jasné, milerád zodpovím všechny dotazy. A teď už jen šup instalovat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.